Don't miss out on the latest updates.
Fill in your email address to stay informed about upcoming training sessions, events, and testing know-how.
Blog
Testování dlouhodobého zatížení a stresové testování
Education
Přístupy k testování
Performance Testing
V tomto článku se zaměřujeme na stresové testování a testování dlouhodobého zatížení. Prozkoumáme, jak tyto metody pomáhají hodnotit chování systému pod extrémní zátěží a při dlouhodobém provozu, a jaké nástroje lze použít pro efektivní měření výkonnosti.
V jednom z posledních článků této série o testování výkonnosti se ponoříme do oblasti stresového testování a testování dlouhodobého zatížení (stručné shrnutí nejdůležitějších typů testů výkonnosti pak najdete v článku Sedm typů testování výkonnosti.
Průběh zátěže je v obou typech testů obdobný jako u základního zátěžového testu, na což se podíváme později. Jednotlivé typy testů mají však mírně odlišné cíle:
- Zátěžové testování (load testing) – vyhodnocuje chování systému s typickou očekávanou zátěží.
- Stresové testování (stress testing) – vyhodnocuje chování systému s extrémní zátěží (např. maximální očekáváná zátěž eshopu v období Black Friday). Proti zátěžovému testu pracujeme s násobky zátěže v řádu jednotek až výjimečně nízkých desítek.
- Testování dlouhodobého zatížení (soak nebo endurance testing) – vyhodnocuje chování systému s typickou očekávanou zátěží v dlouhodobém testu (test trvá minimálně jeden den). Ověřuje chování systému z pohledu správy paměti a dalších systémových zdrojů.
Jak vypadá průběh zátěže?
Pro oba typy testů můžeme použít stejný testovací skript, který jsme připravili pro základní zátěžové testování. Na začátku testu probíhá takzvaná ramp-up fáze, kdy se počet VUs postupně zvyšuje. Jejím cílem je nezahltit testovaný server skokovým nárůstem počtu připojených uživatelů a tím věrněji simulovat reálnou zátěž. Poté následuje fáze stabilní zátěže a na závěr fáze ramp-down, kdy se počet VUs snižuje.
Pro různé typy testů v něm modifikujeme parametry týkající se počtu virtuálních uživatelů v čase. Pro testování dlouhodobé zátěže stačí významně natáhnout dobu testu (minimálně 48 hodin).
Závěr
Stresové testování a testování dlouhodobé zátěže využívají stejné testovací skripty jako základní zátěžové testování, mají však odlišný cíl. Cílem stresového testování je ověřit chování systému pod extrémní zátěží. Cílem testování dlouhodobé zátěže je ověřit, zda z dlouhodobého pohledu výkonnost systému při typické zátěži postupně nedegraduje.
Zahrnutí těchto dvou testování s využitím efektivních nástrojů pro měření výkonnosti, jako jsou k6, Gatling, JMeter či LoadRunner, do celkového mixu testů, napomůže vyšší robustnosti, spolehlivosti systému a v konečném důsledku zvýší spokojenost uživatelů.